~ Noc Upíru ~

17. srpna 2010 v 17:18 | Nyuu
Noc Upíru




Slunce pomalu zapadalo za obzor a nikdo by nikdy neřekl, že se jedné dívce během pár minut změní celý život. A o kom to mluvíme? Jmenuje se Nyuu Takanori a můžeme ji řadit mezi měšťany, kteří nejsou chudí, ale ani ne bohatí. Žijí si spokojený život a jejich jediný problém jsou ucpané odpady, kterým trpí dokonce i vysoká šlechta.

Nyuu zrovna vycházela zpod malého stánku, když ji ze zadu bafl Cail. Vykřikla a málem mu vrazila, kdyby si nevšimla, že to je on. "Proč mi to děláš, Cail!" zamračila se. Neměla to vůbec ráda. "Jednou mě z tebe klepne."
Cail se zbrkle pousmál. "Však o to mi jde."
"Ty jsi idiot," zabručela dívka a šla si raději svou cestou. Mířila rovnou k sobě domů. Cail byl její dobrý kamarád, který ji bohužel lezl vysoce na nervy. Znali se už od školy a v přátelství pokračovali i v době, kdy každý musel chytit svoje vlastní opratě. Možná to byl osud, nebo náhoda, ale nakonec se opět setkali a zjistili, že vlastně budou vždy někde poblíž.
"Tak promiň!" zavolal za Nyuu Cail
a doběhl ji. "Vždycky se tak zbytečně naštveš," udělal smutný ksichtík.
"Děláš, jako bys mě neznal," mrkla Nyuu. "A pospíchám. Nejspíš nestihnu přichystat zdobení na tu ceremonii nebo co to je," postěžovala si.
"Pomůžu ti," navrhl ihned. "A co to vlastně organizuješ?"
Nyuu se zamyslela. "Ani ti nevím, ale prý někdo přijede. Někdo známý. Akorát je divná jedna věc. Všechna okna musí být povinně zakryta tmavými záclonami, na zemi rudý koberec, všude rudé růže a je povolený jenom přestal, když se Via vůbec nezasmála. "No co, snažil jsem se udělat vtipnou chvilku."
"Díky, že se snažíš," usmála se Nyuu. "Ale i tak mám trochu blbý pocit z toho, že to prostě nestihnu, i když mi pomůžeš. Tolik věcí najednou sehnat prostě nejde. Záclony, koberce, zdobení, svícny, květiny. Ještě aby chtěl nový dveře, to bych ho už poslala někam."
"A kde že to bude?"
"Na zámku," ukázala prstem.
Cail se podíval jejím směrem a byl z toho dost překvapený. "Tam? Ale tam nikdy nic nebylo."
"To je fuk. Dostala jsem to na starost a stěžovat si nemůžu."

Na zámku byl klid, ale hlavně bylo chladno. Nyuu mírně ztrácela nervy z rozvěšování černých záclon na okna. Nejednou málem letěla k zemi, kdyby zrovna nebyl poblíž Cail a nezachytil žebřík. Rád ji pomáhal a klidně by pro ni udělal první i poslední, ale to by nesměla být někdy tolik chladná anebo protivná. Dnes naštěstí byla v klidu a tak tu běhal kolem a rozvěšoval svícny na zdi. Dokonce přišlo ještě pár lidí na pomoc, kteří leštili nábytek, uklízeli zbytky, které nebyly k potřebě.
Nyuu hlasitě zívla, když se dívala na poslední úpravy. Cail se vedle ní postavil a byl trochu mimo. Nejspíš dlouhou dobu nesáhne na nic, co je rudé nebo černé barvy. Těchto barev tu bylo spousty a nedívalo se na to moc dobře. Vše působilo stísněně, jakoby to mělo člověka přinutit, aby se schoulil do klubíčka a čekal, dokud někdo nerozhrne záclonu.
"Půjdeš domů?" podíval se Cail na Nyuu.
"Ne, ještě ne," v jejím hlase zaznívala úzkost. "Ještě musím počkat na… ani nevím na koho, ale zkontroluje to, jestli to tak může být."
"Ale já budu muset," vzdychl Nyuu a sklonil hlavu.
Violet jej chytla za bradu a pozvedla, aby mu viděla do obličeje. "Děkuju ti, Cail," a lehce mu dala polibek na tvář a cítila, jak se pod jejími rty rozehřál. Usmála se a dívala se na Caileho, který se pak potácel směrem k východu. Měla ho ráda a možná víc, než si sama uvědomovala.
"Slečno," vešel po nějaké době do haly obtloustlý chlapík. "Výborně, vše je připraveno," tleskl rukama. "Líbí se mi to. Dokážete přesně vystihnout to, co člověk chce."
"Můžu jít tedy už domů?" požádala jej Nyuu.
Podíval se na ni, jakoby spadla z višně. "Jistě že ne!" vystřelil ta slova do vzduchu neúprosnou rychlostí. "Pán si přeje, aby ten, kdo bude zdobit, zůstal i na slavnost a kdyby se něco stalo, mohl ihned zakročit."
"To jako myslíte, že tu budu trčet celý den?" trochu zpanikařila Nyuu.
"Je to přání našeho hosta," na jeho rtech se objevil divný úsměv. Znamenal jediné. Že něco chystá a Via se bála co.

Ceremonie začala neobvykle. Nejdřív přišli hosté, kteří byli pozvání z okolí. Všichni měli na sobě tmavé až černé oděvy. Ženy černé vlasy svázané v úhledných drdolech a jejich oči byly také tak tmavé. Uhlazené rysy málem až kostnaté, ale při tom jejich vzhled byl dokonalý. Nyuu
se až styděla za to, jak vypadá. Skrývala se proto celou dobu v rohu sálu a nikomu se nedívala do očí. Na sobě měla méně vyšperkované černé šaty. Vypadala spíš jako nějaká šlechtična než jako obyčejná dívka z města. Nemohla tu přeci být v obyčejném oblečení.
Oči všech se otočili až teprve, kdy vyšel do sálu ten, pro koho celá slavnost byla přichystána. Nikdo mu neviděl do tváře, protože přes oči měl posazenou masku. Nesl se jako páv, který se předvádí, ale přesto vypadal úplně jinak než ostatní. Neměl černé vlasy. Od hlavy k ramenům mu postupně spadaly blonďaté vlasy a skrze masku na všechny koukaly jiskřivě modré oči. Na nikom se nezastavovaly na více než pár vteřin. Měl ovšem stejně uhlazené rysy jako ostatní, ne-li dokonalejší. Jeho štíhlé tělo mu kryl černý lesknoucí se oděv a seděl mu přímo na tělo.
Nyuu zatajila dech, když procházel kolem ní. Ihned sklonila hlavu, protože tak se to slušelo a najednou měla divný pocit. Zastavil se. Viděla špičky jeho bot, které setrvávaly na místě. Žaludek se jí zkroutil a trvalo ji dlouho, než dokázala pozvednout hlavu. Ruce se jí lehce třásly a postupně se přidávalo i celé tělo.
Když zvedla hlavu, mohla pohlédnout přímo na jeho masku, která byla stočena přímo na ní. I oči pod ní ji se zájmem pozorovaly. Muž najednou pozvedl ruku a chytil svou masku. Po chvíli ji lehce sundal dolů, což dívku překvapilo a málem padla k zemi, když zahlédla jeho líbeznou tvář. Tohle nemohla být tvář pouhého člověka. On musel být něco jako bůh.
"Smím prosit," jeho hlas byl tak hedvábný jako jeho pleť. Pozvedl ruku a Nyuu měla problém ji přijmout. Tohle nemohla být pravda. Byla pouhou prosou ženou a ne urozená. Musel se splést. Chtěla to říct, ale on na to jenom: "Ta výzdoba se vám povedla. Smím znát vaše jméno?"
"N-Nyuu Takanori," vykoktala ze sebe a styděla se za sebe. Byla to neomalenost. Nemohla se takhle vyjadřovat před tak urozeným pánem.
"Zvláštní jméno. Abych nezůstal jenom u vás," vedl ji na taneční parket. "Mé jméno je Yuki. Stačí vědět jenom to," otočil se k ní čelem, vzal ji lehce kolem pasu a začala hrát hudba. Nyuu byla jako v transu. Nechápala, co se to děje. Nemohla uvěřit, že je v rukou někoho tak nádherného. Točila se neustále dokola a její smysly ji postupně opouštěly. Byla jako umělá panna v jeho rukou. Plně se mu při tanci poddala.

Nyu otevřela. Zdál se jí zvláštní sen. Tančila s Yukim a pak… Prudce se posadila a rozhlédla kolem sebe. Byla v neznámé místnosti a ještě ke všemu ležela ve velké posteli v rudých peřinách. Takovou barvu by doma nikdy neměla, protože rudá je barva vysoké šlechty. S hrůzou si také uvědomila, že je tu sama a vůbec si nepamatuje na nic, co se stalo od doby, kdy tancovala s Yukim.
Zarazilo ji mihnutí stínu v rohu pokoje. Instinktivně si přitáhla přikrývku k bradě a dívala se, kdo to je. Po chvíli ze stínů vystoupil Yuki. Byl oblečen jinak. Sice černá jeho oděvu stále dominovala, ale střihem a výběrem látky oblečení vypadalo temnější. Po kotníky jej halil dlouhý hábit s různými ornamenty, a kdyby se člověk podíval blíž, uviděl by znaky smrti.
"Kde to jsem?" špitla a netušila, proč se strachy třepe.
"Stále na zámku," jeho hlas byl náhle jiný. Prostoupen chladem. "V mém pokoji," upřesnil, ale ani by nemusel. Možná by ji došlo, že je jeho díky barvám.
"Proč? Co se stalo? Nic si nepamatuju," Nyu se najednou chtěla postavit a začít utíkat. Taky se o to pokusila, ale Yuki byl snad jako vzduchu. Chytil ji dřív, než se mohla plně postavit na nohy a přitiskl ji k posteli. Při tom si na ni sám vlezl.
"Celá oslava byla jenom pro tebe. Možná, kdyby zůstal tvůj přítel, byla by pro něj a ležel by stejně jako ty v nějakém pokoji unesen krásou prostoru," prohrábl Nyuu čérne vlasy a nasával do nosu její vůni, ale nebyla si jistá, jestli je to vůně její pokožky anebo něčeho jiného.
"Chci jít domů," najednou se rozplakala. Její tělo tušilo něco, co ona ne. "Prosím."
"Neboj se, maličká," šeptl Yuki tiše u jejího ouška. "Tvůj domov stále bude na svém místě, ale ty půjdeš někam jinam."
"Ne, já… hm!!" nestačila vykřiknout, protože ji Yuki zacpal ústa.
"Tiše, moje milá," volnou rukou ji odhrnoval vlasy z krku. "Tiše," otevřel ústa a Nyuu ještě víc zaknikala pod jeho rukou, když uviděla jeho špičaté tesáky, které se náhle vysunuly z jeho úst. I jeho oči změnily barvu do temné rudé. Slzy se jí nahrnuly do očí ještě víc a mohla jenom sledovat Yukiho, jak klesá k jejímu krku.
Nikdy by netušila, že takhle skončí její život. Vidět překrásnou tvář a při tom tak vražednou, jak se přibližuje směrem k jejímu krku a posléze dlouhé špičáky propíchávají pokožku. Tlak krve tlačící do nové rány, jak Yuki začal nasávat a pít. Bolelo to zatraceně, ale po jednotlivých chvilkách ustupovala a ustupovalo i samotné vědomí. Nakonec se rozprchlo a v té jediné chvilce, kdy upír přestal pít, Nyuu vydechla naposledy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ritsuuki Ritsuuki | 20. srpna 2010 v 7:50 | Reagovat

*_* Kawai ségra :33

2 Yamama Yamama | Web | 8. října 2010 v 18:50 | Reagovat

Wooooooooooooooow prosím prosím pokračuj já chci vědět jak to bude pokračovat dál! Baví mně takovýhle námět a úžasně čtivě píšeš!

3 Naoki-chan Naoki-chan | Web | 11. prosince 2010 v 14:42 | Reagovat

strašne úžasné! Snáď to nebude len kapitolovka =3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama